Vibrafon

Vibrafon vymyslel roku 1924 Američan H. Winterhoff. Vibrafon patří do skupiny samozvučných bicích nástrojů s vyladěným tónem. Jeho podstatou jsou kovové plátky různé délky, které jsou seřazeny vedle sebe. Jedna řada je ze základních tónů a druhá řada doplňuje tóny chromatické ( jako seřazení černých a bílých klapek klaviatury). Tyto plátky se rozechvívají paličkami potaženými plstí. Pod každým plátkem je připevněna kovová trubka, která svým průměrem a délkou odpovídá výšce tónu, který produkuje plátek. Tyto rourky tak tvoří rezonátory pro rozechvěné plátky. V každé rource je v horním konci víčko. Tato víčka jsou v jedné řadě připevněna na společnou osu. Otáčením osy se víčka uvnitř rourek překlápějí čímž dochází k uzavírání a opětovnému otevírání rourek. Tím je způsobeno střídavé zesilování a zeslabování tónu, tzv. vibráto - odtud název vibrafon. Rozsah vibrafonu je f - f3 nebo c1 - g3